Parser.cz

Na sociální média je dnes nahlíženo prostě všelijak. Zní to možná fádně, ale je potřeba vědět a pochopit základní fakta masové komunikaci a zasadit je do současného kontextu vnímaní a užívání sociálních médií samotnými uživateli. A samozřejmě nejde jen o uživatele, ale také o optiku percepce a představ zadavatelů a v neposlední řadě i komunikačních agentur. Psát o tom, že se spíše stále učíme, je snad zbytečné. Pro podporu svého tvrzení bych zde mohl jmenovat několik zásadních přešlapů z českých luhů a háju, ale tomuto tématu se raději vyhnu, neboť předpokládám, že některé chyby jsou již notoricky známé, ale také proto, že již ztrácím přehled, kterou agenturu jsem ještě nestihl “urazit”.

Sociální média budí vášně a lze se vlastně podepsat pod každý přívlastek. Některé pohledy jsou naopak v kontradikci a jsou častým zárodkem začínajícího zklamání či strachu na straně zadavatelů z toho, že nová média jsou až příliš “liberální” a jiná. Na druhé straně i zklamání agentur z toho, že zadavatelé jsou až příliš “konzervativní” a neberou sociální média vážně.

Mám rád konference podobné Dnům iDirectu, neboť se na nich střetávají zadavatelé s agenturami, kde si velmi živě vyměňují např. myšlenky o tom, jak odměňovat a motivovat jedni druhé. Je to vždy krásný obrázek diametrálně odlišných světů, které však spojuje také to, že jsou všichni “něčí zákazníci” a uživatelé sociálních médií. Ostatně naprosto drtivá většina dotázaných se přiznala, že nějakou sociální síť aktivně využívá.

Již znatelně menší skupinka dotázaných si myslela (myslí), že sociálním médií zcela rozumí – a to je možná první a zcela zásadní iluze. Zvláště u těch, jež poměřují svou znalost množstvím fanoušků. Fakt, že mám např. na Facebooku či Twitteru přes 1 000 “přátel” nebo že nějaká agentura má největší počet fanoušků či followerů na jedné ze dvou jmenovaných sítí, nedokazuje vůbec nic.