Parser.cz

Metod linkbuildingu je nepřeberné množství (například těchto padesát). Můžeme je dělit do různých kategorií, podle toho jestli jsou follow/nofollow, placené/neplacené, časové náročnosti, proveditelnosti anebo třeba jak moc nebezpečné jsou. Jeden takový celkem nebezpečný způsob si dnes probereme.

Představte si, že někdo píše opravdu dobré a zajímavé články. Na každý potřebuje několik hodin intenzivního shánění informací, další hodiny věnuje překládání zahraničních zdrojů a díky jeho zkušenostem z oboru vznikne celkem rozsáhlí a výstižný text k tématu. Všechno přehledně a lákavě napsané, tak že od toho nemůžete odtrhnout oči dokud to nedočtete do konce. Přesně ten druh článků na který se bude vždy odkazovat jako důvěryhodný zdroj, protože autor prostě přesvědčil. No a dole pod článkem bude výzva k tomu, aby jste článek dále šířili. Prostě si jej zkopírovali na svůj blog, magazín, PR web. Protože jen tak si jej přečte každý. Jedinou podmínkou je zachovat jej v nepozměněné verzi jako celek.

Pokud máte tématicky blog, tak proč to neudělat že. Navíc když o to autor sám žádá. Jestliže nejste ortodoxní SEO šaman, tak víte, že jeden duplicitní článek, zvláště obsahuje li odkaz na zdroj, rozhodně vašim stránkám neublíží. Naopak získáte návštěvníky, kteří se možná začtou i do dalších vašich článků a rozšíří komunitu pravidelných čtenářů.

Obezřetnost je samozřejmě na místě. Zvláště na internetu. Když se však oprostíme od SEO myšlení, tak se dá najít spousta důvodů. Například si ten dotyčný prostě jen buduje dobrou pověst. Posilování jména/značky se mu může odrazit v kariérním růstu, prodá víc knížek, anebo získá větší komunitu na sociálních sítích. To vše se do budoucna může hodit.