Parser.cz

Normálně nebilancuju, ale rok 2013 byl po všech stránkách tak nějak výjimečný. Na konci roku 2012 jsem z agenturního světa zmizela na volnou nohu, takže všechno, jak práce, tak volný čas, od základu úplně jinak. Ptáte se často a vím, že tenhle můj příběh hodně z vás zajímá. Varuju vás, je to dlouhý příběh a může znít trochu jako óda na svobodu. Takže tady to máte se vším všudy – emoce, ego, ambice, pocity, moudrá moudra, rádoby moudra, dementní nápady, historické kontexty. Příběh plný napětí a nečekaných zvratů…

Když jsem po skoro čtyřech letech odcházela z Hájedničky, opouštěla jsem firmu, kterou jsem měla ráda, kolegy, kterých jsem si vážila a kamarády. Nebyla to pro mě firma, byla to srdeční záležitost. Už dlouho jsem měla pocit, že dělám práci, která mě nenaplňuje, nikam neposouvá a nemá takovou přidanou hodnotu jako dřív. Stále víc mě ubíjely mantinely, do kterých jsem se dostala. Přesto jsem si pořád dokázala představit, že kdybych se do toho zas trochu nadchla, dalo by se to změnit. Jenže jsem byla už vyčerpaná a stále častěji jsem narážela na odchylku svých představ od firemní vize.

Hájedničku jsem opouštěla, aniž bych věděla co budu dělat dál. Od toho, jestli se přestěhovat do jiné země po otevření cukrárny. Věděla jsem jen, že nepůjdu do jiné online marketing agentury, z jedničky na trhu by to byla blbost. Náhodou jsem se dostala ke startupu na streamované video. Dělat na něčem vlastním, klidně v jiném oboru mě lákalo. Až mě z toho mrazí, ale byla to chvíle, kdy se opravdu mohlo stát, že by mě chytlo něco jiného a já na PPC už navěky zapomněla. Nestalo se, nic jiného si mě nezískalo a mně se po klikaření začalo stýskat. Najednou bylo všechno úplně jasné.

Jediné, co jsem musela udělat pro to, abych se mohla začít živit na volné noze, bylo ujasnit si, jaké konkrétně služby nabízet chci (a komu) a co vůbec ne. A přestat odmítat poptávky, které mi průběžně chodily. Bylo to až moc jednoduché, šlo to úplně samo.