Parser.cz

Zítra mám domluvenou schůzku s klientkou. Ano, zítra je neděle. Čekáte, že si teď budu stěžovat, jaká je to hrůza? Spíš naopak – překvapuje mě, jak normální mi to přijde.

Když jsme si domlouvali termín, tak jsme udělali průnik kalendářů a vyšlo 17.7., což vypadalo dobře. Až později jsem si všimnul, že je to vlastně neděle odpoledne a radši jsem se tedy přeptal, jestli to nevadí. Klientka to evidentně při navrhování taky netušila, ale pobaveně reagovala slovy „U vás si ještě hrajete na víkendy? :)“. V tom je ten zásadní rozdíl mezi podnikatelem a zaměstnancem. Člověk s pevnou pracovní dobou ve čtyři pověsí kladivo na hřebík / zavře přepážku / vypne soustruh / zaklapne počítač a jde v klidu domů. Čtvrtou hodinou práce skončila a jde se domů. Podnikatel (teď se tomu moderně prý říká startupista) skončí výjimečně taky ve čtyři a jde domů, ale cestou přemýšlí, co se ten den ještě stane, co musí komu zítra zadat a jaký bude plán na příští týden.

Samozřejmě, že při správném timemanagmentu podnikatel ukončí práci a jde provozovat volnočasové aktivity. Jenže na rozdíl od zaměstnance v tu chvíli pořád má nějakou odpovědnost. Když zazvoní telefon s problémem, musí ho řešit. Samozřejmě může řešení takového problému delegovat, ale nějaký se k němu vždycky dostane. Nemusí to pak být klient nespokojený s prkotinou, ale třeba hořící kanceláře. Zaměstnanci po pracovní době taková situace může být víceméně ukradená, podnikatel ji musí jít řešit.

Zítra strávím půl neděle řešením eshopu a nemám s tím ani moc problém. Je potřeba to vyřešit a v neděli se navíc po Praze dobře jezdí. Protože nemám žádného šéfa, můžu s úsměvem říkat, že si ztracenou neděli nahradím třeba ve středu. Vždyť je jedno, jaký je den. Na víkendy si nehrajeme. Ale ruku na srdce – stejně to neudělám. Ale můžu a to mě uklidňuje.