Parser.cz

Vždy jsem byl p?íznivcem hodinové sazby v ú?tování reklamních agentur. Odm?na za reálný odborný ?as agentury. Má spousty nevýhod, ale je nejtransparentn?jším modelem. Tedy byl. Ale k tomu se ješt? dostaneme.

Odmítal jsem ú?tovat si procenta z reklamního rozpo?tu. Agentura je motivována co nejvíc utrácet, protože tím zvyšuje svou odm?nu. Výkonnostní odm??ování (nap?íklad success fee) je na první pohled win-win model, ale má tolik podmínek a há?k?, že domluvit smysluplná a oboustrann? férová pravidla odm??ování je velmi obtížné. Ve výsledku stejn? obvykle spolupráce skon?í v okamžiku, kdy se kampaním da?í natolik, že v o?ích klienta jsou success odm?ny natolik “nehorázné”, že se slovy “vždy? kampan? už dob?e b?ží, postaráme se tedy o n? dál sami” ukon?í spolupráci.

Hodinová sazba m?la a má spousty nevýhod – nejde škálovat, nezohled?uje když odvedete zatracen? dobrou práci a velmi špatn? zohled?uje technologické investice na stran? agentury i prosté know-how. Z hodinové sazby je komodita, kterou jak na tržišti klienti srovnávají s nabídkami ostatních agentur a ?asto nevidí nic víc, než ?íslovku. Ale co už, po?ád tento model beru jako nejtransparentn?jší. A co víc, za svou hodinovku se v agentu?e KOFEIN nestydíme a transparentn? jej uvádíme už 8 let na svém webu. That’s it.

Situace se ale za?ala v posledních dvou letech zamotávat. ?ím dál ?ast?ji se potkávám ve výb?rovém ?ízení s nabídkami jiných agentur, které se nebojí nabízet velmi nízkou hodinovku (o to víc, když víme, že v jiných situacích pracují s výrazn? vyšší). V po?ádku, každý si svou práci cení rozdíln?, ale kde je zakopaný pes?