Parser.cz

Kdo podnika vi jak unavne je resit kazdodenni nekoncici problemy. Nejhorsi je apatie, kdy treba u zacinajici firmy  bojujete doslova o preziti  a kolem sebe vidite apatii a nezajem. Samozrejme to nikoho nezajima, ze bojujete o ten zivot firmy. Urednikum, kteri vam hazou klacky pod nohy je uplne jedno jestli vase firma zkrachuje. To stejne bankam. Nebo i zamestnancum. Tohle nemyslim zle, ale je to naprosto normalni, ze kazdy sleduje jen ten svuj okamzity zajem. A kdyz je potreba maknout na 100% kvuli nejake krizi,  tak nejvetsi nervy ma majitel a ne zamestnanec, ktery vi, ze kdyz prijde o praci tak si ji relativne jednoduse najde nekde jinde.

Kdyz firma prejde to nejvice nebezpecne obdobi na svem zacatku, tak vse zacne byt mnohem jednodussi. Majitel si muze odpocinout. A to je obdobi, kdy mu pak ostatni zavidi a rikaji si, ze on vlastne nic nedela, chodi si na golf, jezdi si po dovolenych a muze si delat co chce. A rikaji si jak by taky chteli byt takovi majitele. Ale samozrejme nevidi, ze ten majitel si musel projit peklem nez se do tohoto stadia dostal.

OK. Asi si rikate, ze to dramatizuji. A je mozne, ze nekdo rozjel firmu a celou dobu vse slo snadno? Ja myslim, ze ne. Protoze v kazde firme jsem mel krizove obdobi. Kdy se proste nedalo v noci spat a muselo se najit reseni nebo udelat radikalni kroky na ktere by skoro nikdo nemel odvahu.

Tohle tezke obdobi kdy se doslova pod tim tlakem vytvari diamanty je zaroven i velmi uspokojive. Jsou to ty prelomy, kdy clovek ze sebe dostane maximum. Podiva se na vsechny mozne konvencni reseni problemy. Ani jedno nevyhovuje. A nejakou nahodou treba posle jeden email, zvedne telefon, da si jednu schuzku, nebo se behem par minut zamysli a najde se reseni, ktere by bylo pred peti minutami naprosto nezname, neuveritelne a nerealne. Ale najednou to reseni vypada tak jednoznacne primocare, ze z povzdali a s casovym odstupem to vypada jako naprosta samozrejmost, ze by to muselo prece napadnout kazdeho!